Zpět na PostApo.cz
„Pozor, pozor“, ozvalo se z reproduktorů rozmístěných po celé Praze: „Vzhledem ke zvýšené pravděpodobnosti kyselých dešťů, platí pro všechny občany zákaz vycházení na dobu neurčitou, opakuji, vzhledem ke zvýšené pravděpodobnosti…
„Sakra!“,zaklel jsem. „Sakra, sakra, sakra! Prý kyselý deště… Vsadím se, že to všechno kvůli nějakým armádním operacím v centru města“, pomyslel jsem si. Letmo jsem se ze špinavého okna podíval na tmavnoucí oblohu, na které samozřejmě nebyl ani mráček.
Jmenuji se Alex Bukovski a je mi 23 let. Jsem jeden z mála, kteří měli to štěstí a dostali práci v kanclu. Moje práce trvá pět hodin denně a spočívá v tom, že zapisuji údaje o živočišné a zemědělské produkci. Bydlím taky v jednom z paneláků postavených kolem Prahy. Nedejbože, abych musel bydlet někde ve slamech na svahu Petřína, anebo dokonce v centru!
Ironické je, že zrovna dneska se do centra chtěl dostat… Nebyl by to problém, kdyby nebyl zákaz vycházení. V centru mám totiž přitele. Jmenuje se Klimeš, ale všichni mu říkaj Starej Klimeš, protože pamatuje doby před Kolapsem a před Třetím světem. Já jsem se narodil šedesát let po Kolapsu a jelikož má Starej Klimeš v "živé paměti" jak to tady před Kolapsem vypadalo tak počítám, že mu bude minimálně devadesát let. To je nadprůměrný výkon vzhledem k tomu že celý život bydlí v centru. Průměrný člověk tam bude bydlet dvacet pět let, než se udusí jedovatými výpary, někdo ho zabije, spadne na něj barák a nebo spáchá sebevraždu.
Starej Klimeš vypráví o době před Třetím světem neuvěřitelný věci: Například, prý se lidé mohli je tak a sami od sebe rozhodnout, koho si zvolí do čela státu. Nebo, že lidé měli neomezený přístup k informacím a to úplně ke všem! Že kdokoliv mohl jezdit autem, a dokonce existovaly i létající stroje které unesly stovky lidí a dopravily je kamkoliv na světě. Starej Klimeš taky říkal, že dnešní svět je jenom polovina tehdejšího světa. Že moře zalilo velkou část kontinentů a zmizely země jako Polsko, Belgie, Anglie, Amerika, Japonsko, Austrálie a mnoho dalších zvláštně pojmenovaných zemí. Když jsem seděl u Starýho Klimeše a poslouchal jeho vyprávění, připadal jsem si jako dítě, které objevuje nový svět, ve kterém nic není nemožné.
Dneska jsem měl ke Klimešovi přijít, ale kdybych porušil zákaz vycházení a kdyby mě chytli... Když jsem před týdnem odcházel od Klimeše, naléhal abych příště určitě přišel. Dokonce jsem mu to i musel slíbit. Zítra je sobota a já nejdu do práce, takže bych klidně mohl u Starýho Klimeše přespat, a když budu opatrnej, nikdo si mě nemusí všimnout. Však taky kdo, když je zákaz vycházení.
S pocitem odhodlání jsem přes sebe rychle hodil svoji černou bundu a vyrazil jsem ze dveří vstříc temné a blátivé ulici.
KAŽDÝ PÁTEK VYJDE NĚKOLIK KAPITOL. TOHLE JE TAKOVÁ OCHUTNÁVKA
