... zažila poněkud průserní situaci, kdy jsem po týdnu v cizině přijela do Prahy, kde jsem následně zjistila, že mi z karty ubylo víc peněz, než jsem si myslela, měla jsem v kapse přesně stovku, dvě sušenky, žádnou vodu a téměř vybitý mobil. Plán - dostat se do 2,5 hodin vzdálených Budějc. Pro někoho netypicky zabavené dopoledne, pro mě zkouška, jestli se dokážu dostat domů i bez peněz
) Jde to i bez stopa, s pomocí kreativních známých a rodičů.
Co se mi nelíbilo: udeřily mrazy. Na můj vkus moc sněhu. Únava - jedu už dva dny bez spánku. Chodit v 6 ráno po Sherwoodu před Hlavákem. Lehký pocit bezmoci. Představa, že mě naši vydědí.
Co se mi líbilo: Impro. Představa, jak to budu vyprávět ostatním. Ochota cizích lidí pomoct (nejsem naivní, nemyslím si, že svět je růžovej a všichni lidičkové milí a hodní, proto mě to překvapilo). Že nebrečim a nepanikařim, když se mi něco nepovede
Řeknete si možná "Nic úžasnýho" nebo "Tak to seš teda velká holka", ale pro mě to byla poněkud nová situace, se kterou jsem se ještě nemusela poprat. Vyřešila bych to stopem, ale přecejenom mám tu "nevýhodu" být ženská.
Už se mi povedlo být pronásledovaná v Linzi úchylným Turkem, zaseknout se ve vlaku na trase PHA-ČB na 6 hodin (taktéž bez ničeho, v zimě, s nefčním topením), nasednout do blbých vlaků či autobusů, který pak jely na druhou stranu, jen tak se sebrat a jet na blind do Chorvatska - díky těmhle drobnostem vím, že plánování mi sice nejde, ale že umím dobře improvizovat. Jo, a taky že mám pohotové a spolehlivé rodiče
Btw pro mě nikdo nedojel (zamrzlý motory), dojela jsem po vlastních. Vlastně jsem zažila něco jako skautský výsadek, akorát trochu natvrdo
)
Takže dnešek beru jako skvělou lekci - musím víc používat mozek!
"Demokracie je, když 2 vlci a jehně hlasují o tom, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře vyzbrojené jehně může výsledek hlasování zpochybnit."