Zpět na PostApo.cz
Annele píše:Proc se ptam: je mi zcela jasne, ze ja budu ve velmi blbe situaci: ziji sama v cizi zemi bez rodiny, jsem zena, pusobim krehce, mam dve male deti.
Muj obor je IT. V soucasne dobe super, ale nedokazu si predstavit, jake to bude v pripade velke hospodarske krize. Bude stale dostatecne velka potreba informatiku? Nebo bude tak velky upadek technologii, ze nam nase vzdelani k nicemu nebude? Pokud vypukne globalni valecny konflikt, najdeme uplatneni aspon ve vojenstvi? (Jsem pacifista, ale dojde-li to tak daleko, ze me deti budou mit hlad, pridam se ke kterekoli armade, ktera mne a mym detem da misto na spani, jidlo a bezpeci.)
Tak to je těžké. Otázka je o jaký druh VP se bude jednat. Válečný konflikt? Pády měn a chaos? Přírodní katastrofa? Budeme mít vůbec elektrickou energii? Podívej, co bude, bude. Připravujeme se na všelicos, ale ne vše je v našich silách. Žiju s manželem a máme skoro 8 letou dceru. Pokud se muži něco stane, zůstanu sama. Jsem po dvou operacích srdce a mozku a mám genetickou vadu, u které se mi tvoří aneuyrsmata, praskají mi tepny. Musím být na sebe dost opatrná. Nesmím zvedat těžké věci, ani nic tahat, dlouhý běh nezvládnu. Takže máme nachystanou variantu opevnění v domě a opevněné hospodářství. Na útěk se nechystáme, nezvládla bych to, jen pokud bysme měli dost času. Chtěla jsem, aby manžel s dcerou měl připravený záložní plán, ale nechce o tom ani slyšet. Myslím, že se nelze připravit na každou variantu, můžem jen doufat, že nás nepotká to nejhorší. JInak, já jsem bývalá sociální pracovnice, uplatnění po VP by bylo nulové. Ale vyznám se v bylinách, umím dělat masti,sešiju ránu, byla jsem u porodu a mám základní porodnický kurz, nepanikařím , upletu a ušiju, čím méně mám surovin, tím lepší jídlo vykouzlím, starám se o husy a slepice a chtěla bych ještě aspoň králíky, umím topit v naší bestii (ehm, kotli), nasekám dřevo, jsem soběstačná a poměrně skromná. Snažím se umět od každého trochu a hlavně se pídím na netu po moudrosti předků a zkouším v praxi (dělám chleba bez droždí jen s žitným kváskem, peroxid proti paradentóze, umím udělat čistící prostředky z octa, mýdla, sody, umím uvařit i mýdlo....). Prostě všechno, co by se mohlo hodit. Je možné, že spousta z nás by musela opustit svou původní profesi a živit se jinak. Ale chápu, že být sama s dětmi, je ohromně těžké v případě VP. Už jsem to tu někde rozebírala, je to smutné téma. Když je žena sama s dítětem a dítě pláče hlady, pak rodič udělá cokoliv, rodič se vesměs pro dítě obětuje. Tak doufejme, že tak zlé to nebude. Píšu, jak to máme my, někdo to bere více militantně, někdo má zakopané barely zásob v zemi různě po lesích....
Ve městech to bude těžší, i když první dny paradoxně naopak lepší - díky hypermarketům, kde budou nájezdy hladovců (v případě krize) a ty s dětma byste tak mohli mít chvíli klid než se eventuálně rozhodnou plenit byty. Rozhodně bych si udělala zásoby suchého a konzervovaného jídla doma nebo ve sklepě (pokud máš k bytu i sklep). A dále věci, které se v krizi dají směnit: kartóny cigaret, tabák, alkohol, léky, sunar....JInak, tady na vesnici to také není úplná výhra. Jsme průjezdná vesnice, otevřená do několika směrů, naše zahrada je jak v zahrádkářské kolonii - řada zahrad oddělené pletivem. Na obranu poměrně oříšek. Navíc zde žijí lidé, se kterýma se nedohádáš. Všechno ví nejlépe, všude byli dvakrát, od všeho mají klíče a neústupně věří ve státní systém, který nám dodá chleba, potraviny, zajistí pitnou vodu, otop - prostě všechno. Protože stát nám vždy pomůže. Takže uzavřít a bránit vesnici nebude jednoduché (budeme čekat na tu státní pomoc), protože tyhle lidi máme v zastupitelstvu. Nejdůležitější je klub důchodců, kulturní komise - výstava lokálního abstraktního mazala a že máme půlku vesnice už vykácenou, nemáme lávky přes řeku, nové koryto je tak nebezpečné, že se v něm nedávno utopil soused - to nikoho nezajímá.