No jak to tady vidím, někteří by tak akorát zapálili les.
1) Jak psal Artefix, dýmavost dřeva je daná obsahem pryskyřice a vlhkostí dřeva. Čím vlhčí, tím více tepla musí jít na prvotní odpaření vody a až potom je energie použita na samotné hoření = menší výhřevnost.
2) přístup vzduchu. Hoření je silná oxidace, tudíž potřebuje k dobrému průběhu hodně vzduchu.
3) dřevěné uhlí. Každý z vás už někdy určitě griloval maso, nebo něco jiného na dřevěném uhlí. Všimli jste si, že to dýmá jen, než se to rozhoří a nažhaví? Pak už to nedýmí skoro vůbec. Takže jestli vařit, nebo sušit, tak jedině nad řeřavými uhlíky, nebo dřevěným uhlím. Navíc i maso by se mělo péct nad žárem, ne nad plameny.
4) chlazení kouře. No.. nějak popsané jsem to nikde neviděl, ale řekl bych, že ochlazením se zkondenzují zbytky páry a do vzduchu pak jsou jen okem neviditelné složky kouře.
5) Rozdělávaní ohně ve (smrkoví, hustém porostu, aj) na to zapomeň. Raději si postav pícku z bláta a kamení, ale oheň nikdy nerozdělávej v hustém porostu. Protože např. u takového smrku i když hustě sněží, nebo vydatně prší, tak dole, pod korunou s živým jehličím najdeš vždycky suché větvičky. Vždycky.. a ty hoří skoro jak papír. Takže tudy cesta nevede.
6) podpalovač. Sice to s tématem už moc nesouvisí, ale když už to píšu, tak to tu zmíním. Většina umělých podpalovačů čadí, ať už je to PEPO, tekuté podpalovače, nebo pevný líh, prostě cokoliv. A i přírodní na tom nejsou o moc lépe. Taková březová kůra chytne i když je mokrá, hoří rychle, ale taky čadí a docela i smrdí. Nicméně ti oheň zapálí.
Sečteno a podtrženo, nejhorší je fáze rozhořívání ohně, kdy to dýmí pokaždé. Pak už jen přidávat vysušené dřevo a nebo dřevěné uhlí.
co už...