Sušené maso je super. Dělal jsem ho mnohokrát pomalu přes noc v troubě, nikdy se nezkazilo. Prodraží se - sušením ztrácí hmotnost, tipuju, že se scvrkne tak na třetinu, čtvrtinu (nikdy mne nenapadlo to zvážit), takže kilo sušeného vlastně stojí jako 4 kila normálního. Zase se, vzhledem k trvanlivosti, dá vyčkat na nějakou akci a nakoupit maso ve slevě (u dobrýho řezníka, ne napůl prošlý a omytý octem v hypermarketu, to bych fakt nesušil). Cenu elektřiny bych zas tak neřešil - taky nepřemýšlím, jestli jsem už neupekl moc koláčů a kuřat.
Ale chce to pořádně využít kapacitu trouby, ne aby se uprostřed roštu krčily tři plátky.
Sušička se ale pro fandy sušení určitě vyplatí.
Zahlédl jsem tu zmínku o sušeném bůčku. Pozor! Tuk žlukne! Nejlepší trvanlivost má libové sušené maso. Tuk to chce oddělit a přepustit (tepelně upravit) a pak slít a zamezit přístupu vzduchu (udělat pixlu sádla). Nebo vrátit k masu, přidat lesní plody a vygooglit recept na indiánský pemmikan.
Ze sušeného masa se dá udělat i vývar. K tomu je super i sušená zelenina - nakrájíte na kolečka nebo kostičky celer, mrkev, petržel, cokoli dalšího dobrého, a usušíte v sušičce nebo prostě na kusu gázoviny napnutém na dřevěném rámu na větraném, ale tmavém místě - špajz - kde nelétá a neleze moc hmyzu (protože pokud se tam dostanou moli, vylíhnou se i v tý hermetický pixle a budete to mít s proteinovým bonusem nebo malusem, to podle vašeho jemnocitu:)). Nedá se to moc jíst za syrova, ale z malé hrstičky sušené zeleniny a pár kousků sušeného masa je výtečný silný vývar - úžasně vám zlepší náladu i zdravotní stav, když na vás něco leze za sychravého večera v lese. (S pár stroužky česneku, co si v mém báglu vždycky místo najdou.
)
Tahle sušená zelenina je i výbornou nouzovou zásobou. Zatím mám prověřenou trvanlivost (ve velké, hermeticky uzavřené sklenici v suchém špajzu) asi dva a kus roku. Dá se použít do polévek, omáček, gulášů... Sušení a dlouhodobé skladování zachovává základní živiny i minerální látky, ale dochází k úbytku vitamínů, hlavně Cčka, proto to chce co nejvíc minimalizovat jeho další úbytek (omezit styk s železem, ocelí, mědí a mosazí - katalyzátory rozkladu, moc to nemáčet, hodit do vroucí vody a rychle uvařit), hlavně pokud jsou v zimním období vaše zdroje vitamínů omezené. (V tom případě, mimochodem, pokud se dostanete ke slušným bramborám, a máte dost paliva, tak je pořádně opucujte, a uvařte ve šlupce a nekrájené a sežerte i se šlupkou - tak z nich získáte nejvíc živin a dost vitamínu C, abyste se nemuseli bát jeho nedostatku.)
Také s sebou nosím dost sušeného ovoce a ořechů. Je to výborné jak k průběžnému požírání, tak k vaření sladkých jídel (s vločkama, kuskusem, instantní rýžovou či kukuřičnou kaší). Někde jsem mimochodem slyšel, že když se sušené ovoce namočí a nechá nabobtnat a sušené maso uvaří, tak je celková poutníkova spotřeba vody nižší, než když to žere suchý a pak musí hodně pít. Ale nevím, zda je to stará lesní moudrost nebo stará UL.
Nevíte někdo?
Myslím, že zásoba sušeného masa, ořechů a ovoce má oproti instantním či konzervovaným potravinám tu výhodu, že se z ní dá vyžít dlouhé dny i když člověk nechce nebo nemůže rozdělat oheň a přitom je to vlastně furt dobrý a ne jen nouzovka (samozřejmě pokud je to směs různých druhů sušeného ovoce včetně hodně sladkých rozinek, datlí a brusinek). Ale to je pak asi lepší jíst průběžně - nesežrat toho najednou tolik, aby to vydalo na celé jídlo, ale vyčlenit si dávku na den mínus večeře a z té pak pořád něco ujídat, takže člověk vlastně nikdy není ani pořádně najedený, ani nemá hlad. Tak to prý dělají různí domorodci, včetně dřívějších rudých i bílých lovců v Americe...
Napsal: stř 16. úno 2011 21:26:37