Vůdce ve světě Velkého Průseru
Napsal: pon 04. čer 2012 12:54:04
Neberte to, prosím, jako kritiku konkrétních osob. Spíše jako krátkou úvahu ve zcela obecné rovině. Opravdu nerad bych tím někoho urazil.
Dovolím si citovat z jiného tématu: http://forum.postapo.cz/viewtopic.php?p=4697#p4697
Pánové mi nevědomky připomněli rozhovor s velmi zkušeným vojákem, který několikrát prošel doslova peklem. A nejenže prošel sám, ale povedlo se mu z toho vytáhnout i všechny mladé kluky, které měl tehdy na starosti. Velmi nerad o tom mluvil, a ačkoli jsem se snažil to stočit na konkrétní události, povídali jsme si spíše obecně. Ale řekl tehdy jednu velmi důležitou věc, která bude nejspíše platit i pro případ Velkého Průseru.
Kromě jiného jsem se tehdy ptal právě na vedení skupiny nováčků a na psychologické změny. Řešili jsme všechno, ale toto mi utkvělo v hlavě nejvíce:
„Armáda ani válka nemění člověka. Jsou pouze tečkou za jeho osobním vývojem a výchovou. Lupa zavěšená nad jeho osobností. Pokud je člověk srab, za války z něj nejspíše nebude hrdina. Podvodník v civilu se nepodělí o poslední zásoby se spolubojovníkem. Přitom to neznamená, že s nimi nepůjdu do boje. Nemám na vybranou. Nicméně znám každého z nich a dokážu odhadnout jejich chování.“
Jsou samozřejmě výjimky, ale obecně se to dá shrnout do následující teze:
V krizové situaci vyniknou všechny naše dobré a špatné stránky. Člověk se očistí od norem společnosti, od obecných pravidel, dodržování kterých hlídá v civilu příbuzenstvo, okolí či policie. Zůstane pouze jádro, naše skutečné „Já“.
Člověk, snadno podléhající závislostem, propadne drogám a alkoholu. Zakomplexovaný a v dětství šikanovaný jedinec začne znásilňovat vše, co se hýbe, aby se pomstil a dokázal sobě a celému světu, že je silný a mužný. Silniční pirát, považující ostatní řidiče za póvl, bude rabovat a zabíjet, jen aby si vybojoval další den života. A tak dále a tak dále.
Nedělejte si iluze. Život není videohra. Pokud dnes nejste vůdce, pokud dnes nevedete davy mávnutím ruky, pak je nejspíše nepovedete ani v případě Velkého Průseru. Nemluvím teď o několika kamarádech, se kterými jste dali dohromady airsoftový team. Mluvím o skupinách 30 a více lidí.
O schopnosti (ať už mentální, či osobnostní – přirozený dar) ovlivnit lidi svých příchodem k nim, svoji „vnitřní energií“, a přitom je nedusit svým přebujelým egem, pocitem nadřazenosti a nepostižitelnosti.
Musíte být schopní udělat nepříjemné rozhodnutí a přesvědčit dav o jeho prospěchu. Viz třeba slavné: "Krev, dřina, pot a slzy." (W. Churchill, 1940)
Musíte být připravení přenechat slabším své jídlo, držet delší hlídky a nést větší náklad než všichni ostatní.
Musíte počítat s tím, že život všech členů závisí jen na vás. Na vašem rozhodnutí. A pokud vás zlomí nejistota, strach, hlad, bolest, únava, či pocit zodpovědnosti, tyto lidé zemřou.
Je toho hodně, co se dá vymyslet, ale snad se mi povedlo alespoň naznačit, co tím myslím.
Dle mého názoru je lepší se přidat k mnohem početnější skupině, aby přežila ta moje, než odsoudit své lidi jen proto, že chci vládnout.
V případě Velkého Průseru takových menších skupin bude jistě hromada. Bohužel většina z nich skončí velmi-velmi špatně.
Dovolím si citovat z jiného tématu: http://forum.postapo.cz/viewtopic.php?p=4697#p4697
senjineer píše:Artifex píše:To je tak krásné, že tu všichni zvládají vedení ostatních
(pardon, jen postřeh)
Po VP se úkáže
Pánové mi nevědomky připomněli rozhovor s velmi zkušeným vojákem, který několikrát prošel doslova peklem. A nejenže prošel sám, ale povedlo se mu z toho vytáhnout i všechny mladé kluky, které měl tehdy na starosti. Velmi nerad o tom mluvil, a ačkoli jsem se snažil to stočit na konkrétní události, povídali jsme si spíše obecně. Ale řekl tehdy jednu velmi důležitou věc, která bude nejspíše platit i pro případ Velkého Průseru.
Kromě jiného jsem se tehdy ptal právě na vedení skupiny nováčků a na psychologické změny. Řešili jsme všechno, ale toto mi utkvělo v hlavě nejvíce:
„Armáda ani válka nemění člověka. Jsou pouze tečkou za jeho osobním vývojem a výchovou. Lupa zavěšená nad jeho osobností. Pokud je člověk srab, za války z něj nejspíše nebude hrdina. Podvodník v civilu se nepodělí o poslední zásoby se spolubojovníkem. Přitom to neznamená, že s nimi nepůjdu do boje. Nemám na vybranou. Nicméně znám každého z nich a dokážu odhadnout jejich chování.“
Jsou samozřejmě výjimky, ale obecně se to dá shrnout do následující teze:
V krizové situaci vyniknou všechny naše dobré a špatné stránky. Člověk se očistí od norem společnosti, od obecných pravidel, dodržování kterých hlídá v civilu příbuzenstvo, okolí či policie. Zůstane pouze jádro, naše skutečné „Já“.
Člověk, snadno podléhající závislostem, propadne drogám a alkoholu. Zakomplexovaný a v dětství šikanovaný jedinec začne znásilňovat vše, co se hýbe, aby se pomstil a dokázal sobě a celému světu, že je silný a mužný. Silniční pirát, považující ostatní řidiče za póvl, bude rabovat a zabíjet, jen aby si vybojoval další den života. A tak dále a tak dále.
Nedělejte si iluze. Život není videohra. Pokud dnes nejste vůdce, pokud dnes nevedete davy mávnutím ruky, pak je nejspíše nepovedete ani v případě Velkého Průseru. Nemluvím teď o několika kamarádech, se kterými jste dali dohromady airsoftový team. Mluvím o skupinách 30 a více lidí.
O schopnosti (ať už mentální, či osobnostní – přirozený dar) ovlivnit lidi svých příchodem k nim, svoji „vnitřní energií“, a přitom je nedusit svým přebujelým egem, pocitem nadřazenosti a nepostižitelnosti.
Musíte být schopní udělat nepříjemné rozhodnutí a přesvědčit dav o jeho prospěchu. Viz třeba slavné: "Krev, dřina, pot a slzy." (W. Churchill, 1940)
Musíte být připravení přenechat slabším své jídlo, držet delší hlídky a nést větší náklad než všichni ostatní.
Musíte počítat s tím, že život všech členů závisí jen na vás. Na vašem rozhodnutí. A pokud vás zlomí nejistota, strach, hlad, bolest, únava, či pocit zodpovědnosti, tyto lidé zemřou.
Je toho hodně, co se dá vymyslet, ale snad se mi povedlo alespoň naznačit, co tím myslím.
Dle mého názoru je lepší se přidat k mnohem početnější skupině, aby přežila ta moje, než odsoudit své lidi jen proto, že chci vládnout.
V případě Velkého Průseru takových menších skupin bude jistě hromada. Bohužel většina z nich skončí velmi-velmi špatně.